Volám na andílka at se ještě vrátí za mnou.Přilétá ,ale slzy zastavit neumí.Ještě jednou ho objímám a lehce ho líbám na jeho tvář.Bolí ho to bolí vím to a povídám mu.Vím,že lidská bolest nejde někdy zastavit a že člověk někdy nemůže být štastný i když by si to zasloužil za to jaký je.Dívá se mi hluboce do očí a já jemu.Já mu ještě jednou povídám.Víš andíku i když jsme ted od sebe s Janinkou tak dalece věřím ,věřím v ten krásný den kdy se naše srdíčka spojí v jedno a ty svoje slzy napořád utřeš a budeš se na nás ze zhora jenom smát.