milý Péťo, sedím tu a vůbec nechápu co se to se mnou děje. slzy se mi koulí po tvářích, a já si pořád kolo už asi 10 minut čtu to tvoje poslední vyznání. je to tak neskutečně krásný, že vůbec nechápu, proč nejste vy dva ,myslím tím tvou manželku, šťastní. vždyť v tobě opravdu tolika lásky............... proč já to mám taky tak..............proč nemáme oba ty protějšky, kteří by stály o ty naše projevy lásky, kteří by stály o hezčí a laskyplný vztah. je to opravdu nespravedlivé. když jsem si to četla tu tvou poslední zprávičku už asi po desáté, po každé mě to bolelo. sedím tu mezi krabicema, taškama, .......... a vůbec ničemu nerozumím. ty jsi tam. a já tady. tolik jsem chtěla ti zavolat po přečtení tvých nádherných slov, a říct ti jak si báječný, skvělý, milý a hodný a že ti věřím, že všechno to co píšeš, by si mi i dokázal dát. přece není možné o tom jen mluvit, věřím tomu,že to myslíš všechno vážně. že by si mi i tu ruku při usnutí držel,miláčku. nevidím pro slzy, jdou samy. děkuju taky osudu, že nás svedl tady dohromady a věřím tomu i tobě, že se sejdeme. neumím si představit, že by to bylo jinak. . mám ted v hlavě takový zmatek, to si nedokážeš představit, Peťulko můj milovaný. přála bych si, aby si byl šťastný, aby si té touze něžnosti a lásce mohl dát už průchod a aby tvé srdíčko už nebolelo. stýská se mi už ted se mi stýská, protože vím, že sem už nebudu moci příjít. nevím jestli ještě zítra odpoledne. Peťulko, snad na mě nezapomeneš, když tu nebudu, když