Byl krásný jarní večer a ona se rozhodla jít opět k počítači.Na druhé straně seděl on.Náhoda tomu chtěla,aby spolu dali řeč.Začalo to nevinně každý z nich se chtěl pouze odreagovat a odpočinout si od svých problémů.Po pomalém sbližování si on začal uvědomovat jaká ona vlastně je.Co je to za tak příjemného člověka říkal si a v srdíčku mu začal hořet malý plamínek na ,který ona nevědomky foukala.Začali si spolu i psát přes telefon,protože oba zjistili,že bez sebe nemůžou být.Ona je člověk s velkým srdíčkem.Je nezkutečně krásná.Má v srdci stejnou bolest jako on.Je milující.Je čistá jako studánka.Je to jeho andílek.On má v srdci bolest stejnou jako má ona.Začali spolu snít o velké lásce,která jim oběma chybí.Ví ,že jsou od sebe daleko.Nezbývá jím nic než věřit ,že tento osud ,který je spojil už nikdy nerozdělí.Janule moje nejmilejší až budeš číst tyto řádky šáhni si prosím na to své bolestivé srdéčko a řid se podle něho.Já vím,že to cítíš všechno stejně jako já a proto tě tak moc miluji.Jednou opravdu přijde ten den kdy budem už jenom spolu a já ti tohle všechno řeknu do tvých očí.Moc moc mi chybíš a chtěl bych tě doprovázet dál a dál ve tvém životě.Držel bych tě za ruku a nikdy tě nepustil .S hlubokou úctou tvůj zamilovaný Peťa.Miluji tě srdcem,miluji tě s láskou.