Rytíř,vždy věrný, toto obvinění nemohl dopustit a s krvácejícím srdcem vyzval na souboj svého krále. Věděl skoro jistě že rytířové krále neporážejí a že jde na jistou smrt, ale hrdost byla v tu chvíli větší než touha po místě v království.
Král a jeho rytíř jdou do boje, drak se blíží. A vítězí král. Rytíř jde na smrt beze strachu a přeje zbylým obyvatelům království sílu. Loučí se se svým králem a jde vstříc svému osudu jeho poslední slova jsou všem jasná-když už jsem se musel obětovat já,
Loučí se se svým králem a jde vstříc svému osudu jeho poslední slova jsou všem jasná-když už jsem se musel obětovat já, ať náleží poslední místo v království jen a jen mému králi. Má hrdost mi nedovolila jednat jinak.
Pochopí král co ztratil a kdo pro něj položil život?? Kdoví, všichni králové nejsou moudří.

A my budeme bez dechu zase sledovat další reality show, protože chceme jako malé děti sledovat věčný souboj dobra a zla. I když v naší pohádce jsme každý přáli místo v království někomu jinému. Ale možná už nikdy nezažijeme tak silný příběh jako tenhle. A protože život je často šedý, nudný a těžký, hrdinské příběhy nám ho oživují.
Pokud si je nespleteme s realitou, proč ne, Alespoň to je názor psychologa který má moc rád pohádky