Tak pořád čekám, jak Ala s někým povede klidný dialog, a ono nic, takže píšu já. Víš, jak mi to připadá? Znáš to, jak děti, kterých si nikdo nevšímá, se domáhájí pozornosti tím, že zlobí? Otravují tak dlouho, až je někdo okřikne nebo jim vynadá, třeba i dostanou na zadek, ale pořád je to prý pro ně míň nepříjemné, než ten nezájem. Tak přesně takhle se mi zdá, že reaguje Ala. Vždycky po nás hodí nějakým nesmyslem nebo urážkou a z odpověďí, i když nesouhlasných, má vlastně radost, protože to znamená, že jí věnujeme pozornost a tedy si jí všímáme.