Tak koukám, že nám do poklidných vod zbloudily dravé rybky, aby je trochu zčeřily. Pokusím se o menší laický rozbor. To, že pořad VyVolení zaujat spousty lidí, není nic zvláštního. Především se ve škále stokrát obehraných televizních pořadů a laciných estrád objevilo něco nového, co tu ještě nebylo. Myslím, že zaujalo právě to, že hlavními propagonisty se stali právě průměrní lidé volení průměrními lidmi,kterých je v populaci většina (Gausova křivka) a tak se diváci mohli snadno s někým více či méně identifikovat, představovat si, jak by se v té které siuaci zachovali oni sami. Každý tam mohl najít v něčěm kus sebe samého nebo se jen utvrdit v tom, jakým by nechtěl být. Kdyby se jednalo jen o relativní rozkrytí jednotlivých povah propagonistů, nebylo by to až tak zajímavé, ale každý tam víceméně prošel nějakým vztahem, nějakým vývojem. Co ale asi nejvíc zaujalo, a to se právě v předchozí řadě VV povedlo, bylo, že se tam zároveň odehrával příběh, byla tu dějová linie od úvodu, plynutí děje, zápletky, gradace a rozuzlení. Tím příběhem bylo přátelství V a M. Nenapsal k tomu nikdo scénář, nebyla to něčí fantazie, byla to realita. To přitáhlo. Když se udílely rady budoucím soutěžícím, padaly různé návrhy, ale aby se někdo v soutěži udržel co nejdéle, nestačí být sám sebou. To je tam v té dlohé době nakonec asi každý. Musí nabídnout víc. Myslím, že diváci právě chtějí příběh. Chtějí nějaký vztah, který někam spěje, jsou na to zvyklí z filmů, z literatury.... Ten vztah ale není jen