Znaven, ach znaven vším, já volám smrt a klid, když vidím zásluhy rodit se u žebráka, a bednou nicotnost zas v nádheře se skvít, a víru nejčistší zrazenou hořce plakat, a zlatý vavřín poct na hlavách nehodných, a dívčíněhu, čest, servanou v okamžiku, a dokonalost pak, budící už jen smích, a vládu ve zchromlých pařátech panovníků, a jazyk umění vrchností zmrzačený a blbost, doktorsky radící rozumu, a přímost zvanou dnes hloupostí bez vší ceny, a Dobro zajaté a otročící Zlu - tím vším, ach unaven, já zemřel bych už rád, kdybych tím nemusel i lásce sbohem dát.