V zahradě tiché se mladá dívka prochází,
má smutný krok a oči uplakané,
dávno omrzelo ji dívat se, jak slunce vychází,
těší se, až zase bude noc, až světlo zapadne.
Pod roušku tmy schová si svá nejtajnější přání,
s bolestí v duši a se smutkem pak půjde spát,
ve dne budí její úsměv dokonalého štěstí zdání,
v noci roní slzy a začíná se sama sebe bát.
Pomalu prochází se, a tichou píseň zpívá,
smutné tóny na chvíli utiší jí žal,
sedla si na svah a na obzor se dívá,
přemýšlí o životě, a jak to všechno bude dál.
Večer schoulí se do měkkého svetru a tiše vzpomíná,
Smutnýma očima z oknem pozoruje tmu,
Pak si jde lehnout a s motlitbou na rtech usíná,
Pomalu prochází se po krásných krajinách snu