Kdo jsem, kam jdu a čím bys mě chtěl mít,
nevinnou lilií, co zneužije cit,
pro vůli pevnou, co nemohla bych znát,
s tebou či bez tebe se mám jít světu smát?
Nedovol nikdy, abys byl jednou sám,
ještě ji neznáš, však já ji dobře znám,
tu samotu, z níž vchází do mě zima.
Já nejsem já neb mne je polovina.
A z útrob krev a hnis ničí mé vlasy,
vzpomínám na lásku, tebe a zlomyslné hlasy,
co někdy mi trpce připomenout musí,
že mnoho věcí si musím ještě zkusit,
a jsem to já, kdo chce hladit tvé tělo,
ne, že bych chtěla, jen srdce mé by chtělo,
a z útrob krev a hnis a krutá zima,
já nejsem já neb mne je polovina.
Tak kdo jsem, kam jdu a čím bys mne chtěl mít,
ukrutnou bestií, co vychutnat smí cit,
a pak svůj mozek promění v rudý květ,
jsem vůbec vinna, když vinen je tvůj svět,
vždyť city mé zlý stereotyp drtí,
bojím se lásky, však nebojím se smrti,
neb smrt je klid, však s láskou chodí zima.
Já nejsem já, jen mne je polovina.