Jako že jsem první řadu VV nesledoval a jen jsem se zhrozil, jakýto uzlíček nervů emocí a sbírka úchylek mohla vyhrát, tak když došlo na dvojku VV, po shlédnutí zoo úchyláků jsem se raději nedíval vůbec, protože mi s prominutím bylo z té skvadry zle. Trojka VV mne opravdu příjemě překvapila složením. Konečně trochu normální lidé, bez nějakých větších úchylek, přesto s různými povahami. Prostě taková normální sestava, na kterou můžete reálně v životě narazit kdekoliv. O to je to zajímavější. Nechci je nějak extra hodnotit. S některými z nich bych v reálu nemohl sdílet společný životní prostor, aniž bych je po určité době nepřizabil a asi i obráceně, ale v zásadě jsou tolerovatelní a snesitelní všichni. Je sice pravda, že z již vypadnuvších VV bych vybral pár exemplářů, kterým prorokuji v budoucnu velké životní problémy, protože jejich naivní, dětské či konfrontační názory je k tomu přímo předurčují, ale to není moje starost a neřeším to. /Juli je opravdu zcela zvlášní tvor/
Ať jsou zbylí VV jacíkoliv, mezi nimi naprosto jasně vyčnívá Milan. Tak pohodového a fajn člověka potkáte v životě málokdy. Nezkazí žádnou legraci a nemusí si k tomu pomáhat stupidními vtipy, které používají jiní VV. Jeho humor není násilný ani křečovitý. Neobtěžuje ostatní zbytečně svými problémy a jeho životní zkušenosti jsou dost znát v dobrém slova smyslu. Takového člověka bych v životě rád zařadil mezi své přátele, což bohužel v tomto konkrétním případě považuji za nereálné.
Žijeme v době, kdy jsou o