Máme velikánskou chalupu ze starého stavení po prarodičích.Vždycky jsem se tam bála a tajně si dávala malý krumpáč pod polštář,ale vždycky se mi smáli, že jsem strašpytel.Tak jsem krumpáč jednoho večera vyhodila a byla to první noc, kdy jsem se nebála.Asi tak v půl pátý ráno na mě přišla potřeba, tak jsem se v polospánku začala v té posteli hrabat a najednou slyším strašnou ránu...a v patře nad náma kroky, tam je půda. Určitě mi hrůzou stály vlasy, ledovej pot a přítel spal jakoby se nechumelilo. Tak jsem s ním začala třást,že tam někdo je.To ho otrávilo, že mám halucinace a šel rosvítit, a v té chvíli někdo na chodbě zakopl.Přítel se vyděsil a zařval hlubokým hlasem:Koukej vypadnout.Od té chvíle bylo ticho,my nevěděli,jestli tam někdo je nebo ne,a krumpáč v háji a ani jiný předmět vhodný na obranu.Asi po hodině nám najednou vypnul někdo pojistky-světlo a byly slyšet zvuky,vyděsili jsme se, že je to psychopat a vyskákali z 1.patra oknem.Stopla jsem auto, bohužel Němce,a vysvětlovala jim situaci,ale nemohla jsem si vzpomenout, jak se řekne německy zloděj, tak jsem zavolala na přítele směrem k chalupě. Němec se otočil a uviděl člověka zabaleného v děravé dece, bosého a s klackem v ruce (mého přítele), stáhl okýnko, sešlápl plyn a ujel.Tak jsem klusala 3 km pro policii.Při tom skoku z okna se mi ještě v noze zlomil asi 6 cm dlouhý střep, který mi tam nevědomky zašili v Řecku na dovče, když jsem narazila do skleněných dveří.A o tom zas jindy.No a ten zloděj mezi tím zdrhnul.Dobro