John pozval svoji matku na veceri. Behem vecere si matka nemohla nevsimnout, ze jeho spolubydlící Julie je velmi pekná. Uz dlouho mela podezrení,ze John má se svojí spolubydlící vztah, a ted byla jeste zvedavejsí.
Pri jídle proto sledovala jejich reakce, snazila se zjistit, zda je mezi Johnem a jeho spolubydlící neco víc nez jen pohledy. Jako by cetl její myslenky, John povídá: "Já vím, co si musís myslet, ale mohu te ujistit, ze Julie a já jsme skutecne jen spolubydlící!"
Asi o týden pozdeji prisla Julie za Johnem a povídá: "Od té doby, co tu byla tvoje matka na veceri, nemohu najít tu krásnou stríbrnou naberacku na omácku.

Myslís, ze ji mohla sebrat??" John povídá: "Sice o tom pochybuji, ale pro jistotu ji napísu."

Sedl si a napsal: Milá mami, já netvrdím, ze jsi z mého bytu sebrala naberacku na omácku, ani netvrdím, ze jsi ji nesebrala.
Faktem vsak zustává, ze ode dne, kdy jsi tu byla na veceri, naberacka chybí. S láskou John.

O pár dní pozdeji dostal John od své matky dopis a v nem stálo: Drahý synu, já netvrdím, ze s Julií spís, ani netvrdím, ze s Julií nespís.
Faktem vsak zustává, ze kdyby spala ve své vlastní posteli, tak by v ní uz dávno tu naberacku na omácku nasla. S láskou máma.