Tonyho svět celebrit, pozlátkového šoubyznysu a povrchních citů je na hony vzdálen živočišné přirozenosti Marušky, poklidného a pohodového světa Pavlova, Plutovy inteligence a duchovnosti i pořádku Marcy. Tak tam zůstal, řečeno s klasikem, jako kůl v plotě. Ale vzhledem k tomu, že si tuto situaci svou taktikou přivodil sám, netřeba ho nijak litovat.
A Pluto a Pavel? Zvolili cestu pohody, klídku a tabáčku. V rámci duševního zdraví a odpočinku po těžce stresových situacích to pro ně byla cesta nejlepší, ale z hlediska diváků asi hlavně Pavlovi uškodila. Jenže Pavel byl pořád stejný, jen na něj bylo víc vidět. Jejich dlouhé hovory s Plutem sice byly občas únavné, ale kluci si toho stačili říct opravdu hodně o sobě, a byly to typické chlapské hovory s občasným nechtěným, ale velmi trefným humorem.


Pro mě byla jedna situace zásadní a to když byl Pavel najednou překvapen skutečností, že Pluto je černý. Marcy, která to vůbec nepochopila, se Pavlovi smála. Jenže obsah byl jiný a hlavně že ho pochopil a správně řekl Pluto a to ten, že za ty dlouhé dny a týdny kamarádství si Pavel vůbec nevšiml, že by byl Pluto nějak odlišný. Pluto si posteskl, že bohužel většina lidí to vidí naopak - nejdřív vidí barvu pleti. Prostě tím Pavel ukázal vzor maximální mezilidské tolerance. Tady jen mohu zopakovat, že za celou dobu ve Vile vzniklo jen jedno opravdu skutečné a oboustranně vyrovnané přátelství a to Pavla s Plutem. Situace po Duelu toho byla důkazem Plutův smutek a pláč byl při