Starý děd leží na smrtelné posteli a tiše umírá. V tom se mu k nosu přiline vůně čerstě nasmažených koblih z kuchyně. Sebere poslední síly, které ještě má, sleze z postele a plazí se do kuchyně. Už je vidí před sebou...celý talíř voňavých koblih...už natahuje ruku...už je blízko!
Vtom se přižene bába, pleskne ho přes ruku a křičí: "Necháš to! Ty jsou na pohřeb!"