Tady si budeme jen vysvětlovat to, proč si co myslíme. Samozřejmě by se mi nelíbilo, kdyby na mě Martin takhle řval, ale stejně tak se mi nelíbí, že ho mají lidi hned za rozmazlenýho fracka. Možná si tu řeč připravoval celej den, taky jsem to kolikrát dělala, když jsem třeba chtěla oznámit nějakýmu mládenci, že je konec. Ale stejně v konečným důsledku řekne člověk asi tak čtvrtinu toho,co si připravoval a Martin nevypadá na vypočítavýho hajzlíka. Takže tu jeho řeč jsem mu věřila. Uznávám, že Pavel má výdrž, má můj obdiv, že se tak dokáže držet (já osobně bych takhle silnou vůli neměla), ale to jeho sebeovládání zavání spíše lhostejností. Taky nevidím nic špatného na tom, že Marcy bude domácí hsopodyňka. Vlastně to jsem i já, než jdu ráno do školy, sklízím nádobí a vynáším koš, když se vrátím, tak třeba žehlím, nebo vytírám nebo tak něco a pak dělám příteli večeři. Ale jen si vzpomeň, jak včera reagovala na Martinova slova. Slečna je na něj naštvaná a i kdyby jí prosil za odpuštění a klečel jí u nohou, ani na chvilku by mu nedala šanci. Ani by ho nevyslechla a měl by smůlu. A co když vážně lituje?