Milý Rosťo, přeju Ti k dnešnímu svátku všechno nejlepší. Vzpomínám na VV1, protože tam se odehrávali docela hezké příběhy, VV2 jsou jsou úplně o ničem jiném. Rosťo, přeju Ti, aby jsi své účinkování ve VV dobře zúročil. Vypadl jsi brzy, to nemuselo být, ale bohužel, šli jste do duelu s Vladem. Opalcoval jsi Vlada, on dal palec Tobě, tak to tak asi muselo být. Na Vlada jsi prostě neměl, neměl na něj nikdo z ostatních. Tak jedinečná osobnost tam byla jen jedna. Hlavně byl opravdový (i když plný rozporů), proto se v něm spousta lidí poznala. Našla v něm svoje chyby, svůj cit, svou radost, svoje deprese, cholrické výlevy i srdce na pravém místě. S takovým hráčem jsi Rosťo neměl šanci, ty jsi tam sice vilu zdobil, byl jsi milý kluk, ale jinak ještě musíš dospět (ale to se ti určitě podaří). Hlavně si dávej pozor na lidi, takový Petr Zvěřina byl vděčný za Tvou přízeň, on totiž musí být vůdčí typ a potřebuje svoje podřízené a ti jsi se mu podřídil okamžitě. Petr tam šel vyhrát a nepodařilo se mu to. Ty jsi si tam šel užít na prázdiny. To taky nejde. Tahle tvrdá hra se pro Tebe Rosťo vůbec nehodila, byl jsi na ní příliš nedospělý. Ale co vím, pro Vlada nebylo jednuduché vyzvat do duelu kohokoliv, v Tvém případě to vlastně bylo poprvé a naposled, jinak byl vždycky vyzván, proto taky prohlásil po své výhře, že stejnou výhru by přál Tobě - pořád měl ve své citlivé duši to, že jsi vypadl kvůli němu. Ale je to hra. Takhle jsem se tu musela rozepsat, když čtu ty výkřiky holčinek .... proč