vlado leží v posteli a drží rostíkovi řeč o jeho rozmazlenosti. teče mu šunka z prdele, tak nějak to řekl.
znova probírá, že ať to promýšlí, jak to promýšlí, stejně mu vychází rosťa. prostě to tak cítí.. přemýšlel nad monikou, ale má z ní strach, je oblíbená nebo takhle, nemusel by se vrátit.
rostík se ptá, proč si myslí, že je monča oblíbená. vlado to prostě tak cítí, prostě to ví, prostě on je gay, prostě a tak to prostě dokáže vycítit.
rostík ho uklidňuje, aby neměl nějaké výčitky svědomí, udělal to rozhodnutí srdcem a to je dobře.
vlado: jsem s nervama v prdeli, ale prostě, jak říkám, tak mi to říká srdce prostě... přemílám to v hlavě furt..beru to prostě podle sympatií, prostě.. kdykoliv jsi prostě přišel.. kdykoliv jsi chtěl prostě mluvit, tak já prostě udělal takhle prostě.. dělá grimasu, jak se na rostíka tváříval.
rostík: já vim..
ono to možná vypadá, že umim mluvit dobře, ale to tu byli jiný lidi, co uměli mluvit dobře, to já takhle neumim mluvit dobře....(OT: souhlasím)
hovoří o tom, že ve vile se cítí doma, ale jak jde do duelu, bere to jako že jde ven.
vlado: mluvit upraveně prostě neumim, ale tak jak vypadne otázka, tak to jede.
rostík říká, že do deseti let byl skutečně rozmazlovanej.
vlado: nemyslim teďka jako to, prostě co děláš, prostě to pozoruju, tohle vidim prostě u dětí, co se měly jako v bavlnce, je mi to líto, že ti to takhle řikám, prostě, to je jedna z věcí prostě...
třeba u moniky, tam to prostě vidim, že tam jsou nějaký problémy pr