Takhle se jeden fotřík ráno doma probudí, v hlavě bušej permoníci, v držce jak v torbě na zmije; votevře voko a na nočním stolku dva aspiriny a sklenice vody. Posadí se a vidí na židli vyžehlená košile, kravata, kalhoty, vedle stojej vyblejskaný boty.
Nahoře leží cedulka: "Miláčku, snídani máš na stole, jela jsem nakupovat. Miluji Tě!"
Tak se oblíkne, jde do kuchyně a na stole slanina s vejci, čerstvě upečený rohlíky a noviny vedle talíře. Jeho syn snída, tak se ho ptá: "Co se tady, proboha, stalo?"
"Přišel's domu ve tři ráno, ožralej na plech a vůbec jsi nevědel co děláš. Vyvrátils dveře, rozbil židli, nablil v předsíni a udělal sis monokl o roh stolu."
"No ale to nedává žádnej smysl, proč mám připravenou snídani a to všechno?"
"Jo tohle? To když tě máma odvlekla do koupleny a snažila se tě svlíknout, tak's jí řek: Ruce pryč, dámo, já jsem šťastně ženatej."