Je jisté, že věčně zde nebudu. Mezi věčností před mým narozením a mezi věčností po mé smrti mám právě tolik času, abych zaparkoval na naší malé planetě.Mám své parkovací hodiny.Nemohu ukazatele nastavit zpět.Nemohu nacpat do svých hodin peníze, abych si prodloužil svůj parkovací čas.Ten je neuprostně vymezený. Žádný úřad po mně nemůže v té věci nic udělat.
Můj život je jako jméno vepsané do písku u moře, stačí malý vánek a všechno zmizí. Co teď? Jedno je třeba říci : nebýt smutný a raději zakusit zaparkovat na slunci a ne ve vosím hnízdě starostí, které člověka pronásledují a ničí.
Udělat si krásný den. Být okouzlený světlem, láskou, dobrými lidmi a dobrými věcmi. Být přátelský a srdečný ke starci, který ví, že jeho parkovací hodiny už dobíhají, k nemocným, postiženým, zklamaným, podvedeným a tolika nešťastným, kteří nenašli místo na slunci. Jim a všem lidem okolo mne připravit hezký den. A nepotřebuji už opravdu nic víc k tomu, abych sám byl šťastný.
Parkovat na slunci a nechat běžet parkovací hodiny......

Phil Bosmans