Vážení rodiče Petra Zvěřiny.
Píši vážení, protože Vás neznám a rád bych věřil, že takhle jste Petra, svého syna snad vychovat nemohli. Je mi Vás líto, protože nyní Vás všichni budou spojovat s tímto, promiňte mi ten výraz, patologickým zjevem. Je možné, aby Váš syn vyhrožoval upálením a smrtí svým soupeřům? Věřte vážení, není to zášť, která vede mé prsty po klávesnici, je to lítost nad člověkem, který mohl tak hluboko klesnout ve své nenávisti. Mně, kdybych toto věděl, že provedli moje děti, přestali by mými dětmi být!!!
Přiznávám, že mi je líto Vás, třebaže za své dospělé dítě nemůžete. Ale každý je svého štěstí strůjcem a tak Vám jen přeji, aby kriminál, který za své výroky musí Váš syn očekávat, jej převychoval, aby jste se za něho nemuseli nadále stydět.
Přeji Vám co nejsnazší přečkání této, pro Vás jistě hrůzné doby.
Také otec dětí.