Mikuláš a bordel? No to teda NE! Pro osvěžení paměti :

Jak jsme přechovávali Bělogvardějce

Jednou když jsme tak doma seděli v neděli ' u fazolí, nebylo náhle o čem povídat. Je tu smutno, pravil otec, já si domov představuji veselejší. Tak si kup švihadlo, ty kašpare, pronesl zvolna bělogvardějec Astapov, kterého Od roku 1917 naše rodina ilegálně ukrývá. Nemluvíš se svým ochráncem nějak hrubě, Igore? napomenula Astapova matka, zatímco bledý otec se krčil v koutku, očekávaje bití. Co je divnýho na slově kašpar? podivil se Astapov. Matěj Kopecký s ním vobrazil Čechy a všude byl vítaným hostem. Když chce mít fotr veselo, nemůžu mluvit o souchotinách. A jestli vám " překážím, můžu se jít udat. Nechoď na komisařství, prevoschoditělstvo ' zapřísahal Astapova otec, který doufal, že se situace obrátí a Igor opět nabyde svých pozemků za Uralem... Pojedli jsme něco fazolí, zapili kefírem a otec znovu prohodil cosi o smutku. Něco tu chybí. Snad bys nechtěl ještě jedno, Ferry, začervenala se maminka. Copak o to, chlípnej je na to dost, komentoval Astapov. Tak už toho mám po krk, rozkřičel se otec. Chlap nám slibuje už padesát let gubernii a kde nic tu nic. Ani mužika jsem neviděl. A on, lenoch, jí moje jídlo, používá mé mýdlo, ženu a šatstvo. Kdoví co zde dělá přes den, když jsme v práci? Ondy jsem se nemohl dopočítat peněz! Nech tlachů a skoč pro pivo, poručil Igor. Otec zařval: Cože?.., dobře, dnes tedy naposledy Maminko, kde je džbánek?

Už víš? :-))))