Tak je to tady zabukáčku ! Ta je jen pro tebe.-)Je to tak napůl próza s poezií.

Kdybych uměla polapit duhu, udělala bych to. Jen pro Tebe, abych se s Tebou mohla podělit o její krásu. Ve dnech, kdy chceš být sama, bych postavila horu, která by byla jen Tvoje. Místo upřímnosti, kde bys mohla být jen Ty.Kdybych mohla vzít Tvoje nesnáze do rukou, hodila bych je do moře.Všechny tyto věci jsou pro mě ale nemožné. Neumím postavit horu ani chytit duhu.Nech mě ale být tím, čím dovedu být nejlépe, přítelem, který je vždycky tady.