O tom, co je normální a co ne, se v demokratickém systému příliš nediskutuje. Rozhodováním o těchto záležitostech pověřuje stát především soudce a psychiatry, kteří spolu více či méně úspěšně spolupracují. Podle soudce je normální takové jednání, které nepřestupuje zákon. Psychiatři považují za normální to, co nemohou diagnostikovat jako duševní poruchu.

Zde je vše nenormální co nezavání povrchností, diblíkovstvím a infantilitou.