Ať chceme či nechceme, hrdinové se daleko líp vyjímali v totalitním režimu, kde se dokonce vyskytovali ve dvou polohách buď jako exponenti (například "hrdinové socialistické práce"), nebo jako odpůrci ("nepřátelé lidu", "záškodníci", později "disidenti"). Vysvětlení je nasnadě: Hrdina je dobrý k tomu, aby totalitní režim potvrdil svou existencí.