zase je tu nedelný večer, teplý vzduch sa na asfalte tetelí, kde ťa láska moja mám, kde si ked sa zase zašerí,
les slýchá za noci tvé šumění Zlatka má drahá,
šumíš mu v korunách a stékaš mu na větve,
s předjitřní vláhou ros, tvá tichá ruka sahá
do rozespalých hnízd, teplých jako břicho tvé,
jsi celá ze chvěni, když předřikáváš řekám
mé verše, bojíš se a stud ti růžoví
ramena a nadra, u nichž čekám,
až mi je podáš k rtům, vlhnoucím pod slovy,
ty nevíš, nevíš snad, co bylo vysloveno,
ty nevíš, kolikrát jsem naříkal tvé jméno,
ty nevíš, že tě mám tak jako les, jak stín,
který se prodloužil a blíži nepřítomnou,
ach, vím, že procitnu, mé sny si oči promnou
a slavně povstanu ze sutin.
pekný večer všetkým prajem