Když se nade mnou noc sklání,
vzpomínkám se těžko bráním.
Než ulehnu, sfouknu svící,
a chci s tebou přistát na měsíci.
Hnedle vybavím si tebe,
jak tu klečíš u postele.
Vidím tvoje oči a tvá ústa,
tvých doteků je spousta
Po tvářích mi tečou slzy,
říkám: Framíčku přijd brzy
Vždyť tě ještě ani neznám
a ty chceš být opět sám.
Jen se ráno probudím,
hned na tebe pomyslím.
Ve svém srdci dál tě mám,
tvůj úsměv posnídám.
Někdy přes den napadne mě,
zda to rozhodnutí bylo správné.
Chybíš mi a ty to víš,
lásce už se neubráníš!