Děkuji ti Framíčku za krásná slova zbytek však povím ti až doma až zas spolu v objetí naše těla poletí v jarním čase u řeky splav kde hučí pamatuješ jak nám srdce buší co ti chci říct tvoje mysl tuší.Broučku netřeba to rozebírat tady jsou tu nástrahy, čekám tě u našeho stromu a že si má touha věř už tomu.