Den se v růži skryl a z růže vůní hřál,
tím jsi dlouho žil a kráse přísahal
Mám už v tváři smích, to léta můžou být,
s prázdnem slůvek tvých chci znova písní znít

To víš, že zůstanou,
jak loukám tváře kvést
Dál v knihách všech zázraků
mou písní zníš Adál

To víš,že půjdem k nám,
jak cestám zbývá jít
Též dveřím co zývají
jak náruč toužení,
já dlaň tvou stále znám

To víš sny zůstanou,
a možná může nás hřát
zas dál pár slůvek tvých,
když poznáš stůl a nůž
když s příliš krásnou lží se loučit náleží
vítej k nám, vítej k nám ten stůl tu máš

Už náruč znáš,
jak chutná prázdná číš
přijď zas k nám, ať sám už víš,
jak ve dvou dá se žít,
až příjdeš zpátky k nám.