Když písně lžou
ten tam je smích.
Sál padne a nudou zívá.
Když písně lžou,
kouzlo je pryč,
den klaunům z tváře líčidlo smívá.

Když písně lžou,
je z tónů kýč.
V tu chvíli je múza v nouzi.
Když pranic píseň v nás neprobouzí,
jen překáží jak staré závaží.

Moje písně neučte se lhát!
To vám říkám. Co je to za nápad?
Kéž vás má rád
i tamten pán,
co právě do sálu vstoupil.

Snad domů šel,
snad chtěl jít spát
a místo dárku lístek si koupil.

Když písně lžou,
na každý pád,
tak trochu je mi z nich k pláči.

Vždyť jsou to málem falešní hráči.
Když písně lžou,
tak čelem vzad.

Když písně lžou,
nechci je znát!