Déšť, když se spouští z výšky mraků
a pak bloumá po střechách,
může přijít do rozpaků
tím, že slyší to, co já den co den
oknům svým povídám.

Že je láska na kolenou,
vůbec není proč se bát,
já už nevídám se s tebou,
ty už nemáš proč mi lhát
den co den, tak proč já najednou...

R:Mám strach, že se nic nevyrovná nápadům, který máš,
já mám strach, že se nic nevyrovná tvým krásným snům,
že se nic nevyrovná příběhům,který znáš,
já mám strach, že se nic nevyrovná lhářům..

S ní, tou cos neměl rád,
si pořád, to se muselo stát,
si s ní, jenom rád sis hrál
a kdo ví, které z nás si víc lhal
a já, já tu svým trápením
živím déšť, když se spouští z výšky k nám
a pak bloumá po střechách,
může přijít do rozpaků
tím, že slyší to, co já
den co den oknům tvým posílám...

Svůj strach, že se nic nevyrovná...