Atinko, chci ti napsat, že život mě naučil, že dokážu cestovat po světě....Zavřu oči, uklidním svoji mysl od běžných starostí a ocitnu se tam, kde chci být....Tolikrát jsem byl v lese, tolikrát jsem cítil vůni hub, tolikrát jsem chytil štiku jak poleno...tolikrát jsem šel trávou a obdivoval obyčejný bodlák na kterém bzučela včela....tolikrát jsem stál na lyžích a hlavně na bruslích a jezdil jak o závod....tolikrát jsem stavěl sněhuláka většího než jsem já....
Tisíckrát jsem takto prováděl činnost, která je mi nedostupná.... Pojď pojedeme spolu takto do Norska, chceš? Zvu tě....
On je totiž ten život někdy taková svině, ale zase je milosrdný v tom, že máme NADĚJI.....!!! A pokud se nevzdáme a umíme se smát i když doba brečíme bolestí, tak máme vyhráno, holka moje....
Sbal si saky paky a padáme do Norska na ryby...Chytíš mi tu tresku obecnou a pak jí upečeme, zblajzneme a napíšeme sem holkám jak byla dobrá,jo? A pošleme jim pohled aby viděly, jak je tam krásné.....Neboj ,moje žena mě pustí, na tyto výlety mě pouští ráda....
Slibuju ti srandu, pohodu, srandu, pohodu.....
Krásný snění, má milá ,Atinko......tvůj vitroš kámoš:-)