Možná jsem ještě nevyprávěla, že můj manžel choval hady. Nebojím se jich ani neštítím, takže když jsem byli na Matějský pouti (já, segra se švárou a moje děti-dcera ještě v kočárku) zavítali jsme i ke stánku srtistů. Tam zrovna jedeeń vyvolával, že se hledá pomocník z lidu, aby držel hada v rukou. a pak zase "hlkedá se pomocníků Já se tam přihasila, a říkám tady. On si mě vzal na podiu a ptá se jak se jmenuju . říkám " Petra z Prahy" (debil) . Na to on tý hlásný trouby zařval " tady Petra, se přihlásila a náš hrdina na ní bude házet nože" .
povídám mu, to je asi nějaký omyl, ne, A on. nemluvte a jděte se převléknout, za chvíli to začne. A v tom ván vidím, jak švagr bere kočárek smou holčičkou a odjíždí pryč, segra bere mého synka a odvádího a jedině synovec, tehdy šestiletý. zůstak stát a se zářícíma očima a hrdým výrazem řekl, "teto, ty?" To bylo jediné uznání té chvíle. Pak jsem vzala za ruku já jeho a zdrhla jsem. Ještě v dáli jsem slyšela hlásnou troubu jak řve " a na Petru budeme házet nože".