Jsem zřejmě na hlavu, když o pocty se nervu,
když s proudem neplavu a raději pro Minervu
přepřahám Pegasy, přepřahám Pegasy.

Jsem zřejmě na mozek, když hledám před vzlétnutím
k přistání podvozek a do vztyku se nutím
s rizikem pro vlasy, s rizikem pro vlasy.
Když místo po Hradu sám chodím po ulici,
když smím a nekradu, jsem zřejmě na palici,
já zůstal pozadu, hniju si na vesnici rád.

Jsem zřejmě na lebku, když nechci nové bohy
či pestrou nálepku a preferuji nohy
k pohybu po zemi, k pohybu po zemi.

Jsem zřejmě na bednu, když nevím, kolik za to,
když strachem neblednu a píšu pro Erató,
byť zase v podzemí, byť zase v podzemí.

Spláchl jsem dozadu výhodnou investici:
lépe žít o hladu, než zdobit šibenici!
Svůj ostrov pokladů v domečku na vesnici,
svůj ostrov pokladů v domečku na hranici,
svůj ostrov pokladů v exilu za hranicí mám ...