Asi vím dobře, jak ti je. Já sama jsem si něco podobného před léty prožila až na to, že můj bejvalej nepotřeboval ani ten chlast, ale za to pak potřeboval obecenstvo, když mě mlátil (naši dceru) pak ji chtěl odvážet do děcáku atd. Měla by sis položit otázku, jestli ti on za to utrpení stojí. Já jsem (sice asi až tak po dvacáté-co jsem dostala na držku) čekla a dost a utekla jsem od něj. Teď jsem šťastně vdaná a mám perfektního muže a báječnou rodinu. Jen je k tomu rozhodnutí potřeba hodně síly. To vím taky. Drž se!!!!!!!!!