Je vidět, že banda kolem toníčka zblbne každého a nasadí každému brouka do hlavy... :-)

Pluto nakopl vztahy našeho vilového páru, pošťouchnul cholerického Tonyho a myslel si, že když spolu hrají ty jejich hry, dotáhnou to do konce a sehrají je i s ním. Podcenil Daninu měšťáckou hrůzu z toho, jak se na ni dívají zvenčí, podcenil Petrovu naivitu a křehkost, podcenil i Tonyho nášlapnost a snahu kočírovat vztahy spoluhráčů a nikoho jiného k tomu nepustit.

Pro jednou se rozhodl, že bude hráč číslo jedna. Semlelo ho to. Tedy semlela ho uječená ukřivděná Dana, hysterický Tony a nechápající Petr. Mrzí ho, že Karolína ho nepochopila. Mrzí ho celý svět.

Ve Zpovědnici Plutovi tečou slzy. Stydí se za ně, protože je to typ tvrdého kluka, který nebrečí. Na druhou stranu přijímá slova o tom, že je střelec, který napřed pálí a potom teprve plánuje bitvu. Chce o sobě přemýšlet. Má strach, že mu chybí city, že je studený, že neumí mít rád. Jestli tuhle sebereflexi uvidíte na obrazovce, nejeden z vás možná taky ucítí v očích pálení. A možná vám nebude líto Pluta, ale studeného světa, v němž tenhle inteligentní rebel nějak nemůže pro sebe najít prostor. I rebelové mají srdce. Jak si ale Pluto s tím svým poradí teď, to bude hodně zajímavé.

Já bych ti poradil, plutomíre, vyser se na sebereflexi a konečně otevři oči - a začni tvrdě pracovat na tom, abys odstřelil generála Tonyho a rozbil tu jeho sektičku.