Tak se mi zdá, že jakmile se Luboš dostal do úzkých, pěkně mu zatrnulo. Přemýšlel a kalkuloval, co říct, jak se rozhodnout, aby to pro něj dopadlo co nejlépe. Pochopitelné. Ale proč nepřiznal pravý důvod svého rozhodnutí? Každý se může schovat za nějakou vydařenou směť frází, za několik vět. Inteligentní divák pochopí, jak se věci mají. Prostě viděl v Pitym slabšiho soupeře. A když se Pity začal projevovat, evidentně ho to vyvedlo z míry. Všimli jste si? Pity by se klidně mohl cítit ukřivděně. Vždyť na něho Luboš zaútočil naprosto neoprávněně. Ani slovem se o něho neotřel.